Falcon, Made in England

V mé sbírce dlouho scházel Falcon. Dýmka s hlavičkou z vřesovce, která se šroubuje na hliníkové tělo zakončené krátkým náústkem.

5192539071

Nutno říci, že Falcon se mi z počátku příliš nelíbil a proto jsem investoval raději do kouřené dýmky za pár korun z Aukra, kde jsem ji vyhlížel již po delší čas. Chtěl jsem okusit pověstných kladných vlastností hliníkového těla dýmky, které chladí průchozí dým výrazněji než briar.

Ojetý Falcon se mi dostal do rukou, řekněme, až v odpadkovém stavu (z části patrno na fotografiích). Skutečný stav byl ale mnohem horší. Dýmku podle všeho po dlouhá léta nikdo nečistil. Což je s podivem, protože Falcon se oproti klasickým dýmkám čistí opravdu neuvěřitelně snadno, stačí jen vytřít kapesníkem nálevku a projet kanálek čističem. Náústek byl tónovaný až do modrozelena a nálevka, kde se v dýmce sráží přebytečná vlhkost, by se snad dala kydat vidlemi. Bylo třeba dýmku zrepasovat – přebousil jsem smirkem náústek, vnitřní i vnější stěny hlavičky. Zakytoval tmelem hluboké praskliny ve spodní části pod vrutem. Z vnějšku jsem pak hlavičku znovu namořil a navoskoval karnaubským voskem. Vyčistil jsem značně zanesené tělo do blýskavého lesku, což v tomto případě vydalo na několikahodinovou práci. Ale kýžený výsledek se při uvedení do kouřitelného stavu dostavil ihned.

j8sxuLP        KxF1gB3        ZZZR0YX

Již při prvním kouření jsem musel připustit, že Falcon své pověsti opravdu dostál. Kouř prostupující hliníkové tělo specální konstrukce ochlazené vlahým jarním počasím se dostane kuřákovi do úst opravdu o něco svěžejší. Dýmku jsem hned z kraje postoupil zatěžkávacímu testu. Nacpal jsem aromatický tabák, jenž zapálený v obyčejné brierce produkuje dým formou horkého luftu. Za to z Falcona je hned o něco kouřitelnější a chutnější. Heuréka!

iyCBV6c

Patentní Falcon sice neni dýmka, se kterou bych se chtěl prezentovat ve společnosti, avšak kuřácké vlastnosti má nesporné. Ale přece jen – brierka je brierka. Nicméně tento Falcon pravděpodobně nebude posledním v mé sbírce. S koupí jsem nadmíru spokojen.

Příběh Falcona
Dýmka Falcon je Americkým vynálezem. Patentoval ho v roce 1936 Kenley Bugg z Fort Wayne, Indiany. Bugg toužil vytvořit dýmku, ze které se bude kouřit chladně a suše. Jeho inženýrské zázemí ho směřovalo k návrhu vývrtkovitého hliníkového systému trobele, který by zkroutil dráhu dýmu a tak ho chladil. Vzniklý kondenzát je přitom zachytáván v nálevce pod výměnnou hlavičkou z vřesovce. Patentovaný Falcon byl poprvé vyroben a uveden na trh v roce 1940, ale pouze v omezeném počtu, protože nedostatek surovin v důsledku války bránil masovému prodeji. V roce 1949, kdy již byly suroviny dostupné, začala opravdová produkce Falconů. Dýmky měly okamžitý úspěch, v Americe se od roku 1954 prodalo na šest milionů kusů. V roce 1963 se výroba Falconů přestěhovala z USA do Velké Británie, kde se většina ze 44 milionů dýmek v oběhu vyrobila a vyrábí se nadále.

Zdroj: www.falconpipes.com

Falcon se vyrábí v osmi stylech hlavičky, šesti povrchových úpravách, 7 druzích troubele a výběru ze třech barev.

Dvanáct odvážných – Oldřich Jirsa

Desetiminutový dokumentární snímek o Oldřichu Jirsovi.
Firma Oldřicha Jirsy vyrábí 170 různých typů dýmek. Většina produkce jde na export. Jirsovy dýmky jsou oblíbené nejen v Čechách, ale i mezi zákazníky v Německu, Rusku, ale taky USA a na Taiwanu.

„To, že dostaneme hezkou, čistou fajfku je dost věcí náhody. Je šance 1:10, 1:20 že ta fajfka bude čistá a 1:50 že bude mít i pěknou kresbu“

„Tak takhle vypadá Moby Dick, to je v podstatě jedinej můj nápad.“

 Dýmky Oldřicha Jirsy: www.jirsa.cz

Mezinárodní den kuřáků dýmky

Nadchází 20. únor, Mezinárodním den kuřáků dýmky.

(IPSD – International Pipe-Smoking Day)

Poslání/Mission:

Podpořme spojení v ceolosvětovém měřítku na počest přátelství, laskavosti a poklidu a oslavme bratrství kuřáků dýmky napříč hranicemi.
/
To foster links across the globe in honor of friendship, benevolence, and tranquility; and to celebrate the fraternity of pipe-smokers across all borders.

Cíl/Purpose:

V tento den si oddechneme od starostí všedního dne a oslavíme vznešené umění kouření dýmky a ušlechtilého ducha, jenž prostupuje kumunitu příznivců briáru. Uvedeme v praxi časem prověřenou tradici našich předků, ve večerních hodinách pozvedněme a slavnostně svorně vykuřme naše dýmky a tak budeme sdílet kotlík společně.
/
On this day we will take a breather and celebrate the noble art of pipe-smoking and the noble spirit which pervades the brother/sisterhood of the briar. We will put into practice the timehonored and ancestral traditions of raising our pipes in toast to each other in the evening in unison and, thus, share a bowl together.

Filosofie/Philosphy:

Dnešní hektický styl života téměř diktuje, abychom fungovali na plný výkon, byli totálně nasazeni v práci, v našich rodinách a ve všech aspektech našeho života přežili a dosáhli dnešním světem stanovené rychlosti. S neustále se měnícími hodnotami je záměrem Mezinárodního dne kuřáků dýmky umožnit nám, bratrům a sestrám vřesovce zpomalit a ocenit naší bohatou historickou hodnotu. Pro kuřáky dýmky a kouření dýmky kdekoliv na světě bude tento den symbolem našich společných hodnot, historie, tradic a tužeb.
/
Today’s hectic environment almost dictates that we run on full efficiency, have total involvement in our work, our families and in every aspect of what we do to survive and achieve in a world set at high speed. With ever-changing values it is the intent that The International Pipe-Smoking Day will allow us, the Brothers and Sisters of the Briar to step back and appreciate our rich historical value. For pipe-smokers and pipe-smoking everywhere the day will be emblematic of our shared values, history, traditions, and aspirations.

.

ipsd_logo1

I já si k této příležitosti s radostí zapálím dýmku.
Všem kolegům ve zbrani přeji pěkný Mezinárodní den kuřáků dýmky a chladný kouř!

Hošek Big oak pipe

Spíše ze zvědavosti jsem na Aukru zakoupil novou dýmku z dílny pana Hoška – BOP (Big Oak Pipes). Stanislav Hošek vyrábí dýmky ze všech možných u nás dostupných materiálů, povětšinou z dubu, ale třeba i z divoké třešně. Zdobí je prstýnky z duralu, mědi a jeleního paroží. Všechny jsou rustikované a zdají se být všeobecně řemeslně velmi uměle zpracované.

4997231216

Mnou vydražená dýmka je z tvrdého dubového dřeva, vyšla mě bratru na krásných cca 400 kč i s poštovným. Tedy by mně ani příliš nemrzelo, kdyby s ohledem na použitý materiál pokulhávala po funkční stránce a stala se tak jen pouhou dekorací v mém dýmkovém parku. Je všeobecně známo, že nejvhodnějším materiálem ve výrobě dýmek je vřesovec stromovitý (Erica arborea), popřípadě pak porézní nerost zvaný mořská pěna (Meerschaum) etc. Ukázalo se však, že ani dub není zcela nevhodným materiálem. K napálení prozatím nedošlo a v chuti tabáku nerozeznám rozdíl od briaru. Jsem příjemně překvapen kuřáckými vlastnostmi dubu a musím připustit, že z mého pohledu (alespoň prozatím) v žádném směru nepokulhává za briarem.

Jak název napovídá (Big oak pipes – velké dubové dýmky), rozměry tohoto řemeslného díla jsou opravdu závratné. BOP je dokonce ještě o něco větší než gigantická Peterson Straight grain XL 14, již má sbírka čítá. A ta už se, věřte mi nebo ne, držet v zubech nedá. Hoškův shape, mnou identifikovaný co by bent egg, je však díky většímu zahnutí náústku k mým čelistem o něco milosrdnější. Náústek je vytvarován z italského ebonitu, takže bude nejspíš v budoucnosti vyžadovat péči občasným přeleštěním. Škoda. Osobně více preferuji náústky akrylové. Jednak proto, že tvrdší akrylový náústek nedehonestuji četnými škaredými hryzanci, ale také proto, že nevyžaduje pražádnou údržbu leštěním. Dýmka je dokonale vrtaná. Zdobí jí slušivý měděný prstýnek a měděný bod na středu vrchní části náústku. BOP je rustikován a povrch upraven černým šelakem. Délka dýmky je skorem 160mm, kotel jest šířkou střední (19mm) a má celých 48mm na výšku.

4997231216_1

Dýmka zprvu ochutnala universálního zakuřovadla zvaného Krakonošova směs. Tabáku laciného, obohaceného výtažky z bylin a přírodních látek přidaných do směsi tabáků Virginia a Burley. Za drobný peníz (170kč) vcelku dost muziky. Po dokouření tobolky, jsem dýmce přiřadil nejprodávanější americký tabák, aromatický Captain Black Regular (nebo také Captain Black White), který mi vcelku zachutnal. Jak napovídá tobaccoreviews, ve směsi nalezneme Black Cavendish společně s tabáky Burley a Golden Virginia, díky nimž je Captain Black mírně sladký a skrývá v sobě navíc i jemné tóny vanilky. Jeden z mála vcelku snesitelných aromatických tabáků, jež jsem měl tu čest poznat. Dezertní a ženomilný. Skvělá směs pro občasné zpestření mého stálého tabákového repertoáru, složeného skoro výlučně z přírodních tabáků s mou zamilovanou uzenou latakií.

4997231216_2        4997231216_3        4997231216_4

Co říci závěrem? Snad jen, že vynaložené sumy rozhodně nelituji. Naopak jest s podivem, že o Hoškovy dýmky není větší zájem. Holt našinci zjevně nejsou příliš nakloněni experimentům s materiálem, které se ale mnohdy vyplácí. Všem milovníkům větších dýmek vřele doporučuji vyzkoušet. A pokud se v ústeckém BOP ateliéru někdy zrodí menší dýmka, stanu se opět jejím hrdým dražitelem.

Kuřáci dýmek mezi slavnými osobnostmi

1671810-poster-albert-einstein-and-his-pipe

 

České země

Svět

Zdroj: Wikipedia

Celý seznam naleznete zde.

Hodula Sitting Volcano

Nastal nový rok a tak bylo více než záhodno si nadělit novou dýmku. Nejedná se o žádný vrchol elegance, vybral jsem si tentokrát menší, podsaditější a poměrně masivní kousek. Pochází z dílny opavského dýmkového mistra Pavla Hoduly.

Jde zatím o první dýmku od toho výrobce a celkem třináctou v mé aktivní sbírce. Dalších deset pak tvoří dýmky v záloze či ryze výstavní antique exponáty (například corn cob z třicátých let). Hodulka je perfektně řemeslně zpracovaná a má dokonalé vrtání. Na fóru dýmka.net jsem se dočetl, že Hodula ve své dílně nepoužívá jiných nástrojů, než vrtačky a leštícího kotouče a že vše tvoří ručně. Obdivuhodné, pan Hodula je prostě mistr na slovo vzatý.d10_

Sám vlastním dýmky všemožných tvarů, ale poslední dobou jsem zaměřen především na kratší samovolně stojící dýmky, pokery a jejich variace. Tento shape, který jsem identifikoval co by Sitting Volcano, mi tedy vyhovuje nadmíru. Dýmka má hladký povrch, kresba briaru je průměrná (Hodula údajně prodává své lepší dýmky výlučně do zahraničí prostřednicvím webu svého přítele Jana Zemana), ale celkový koncept dýmky se mi více než zamlouvá. Světlé moření (nebo možná jen teakový olej?) a finální úprava carnaubským voskem je ideální.

Technické údaje znějí následovně: délka dýmky je pouhých 130 mm, výška 42 mm a 43 mm má na šířku. Hloubka kotle je 27 mm a průměr 20 mm, jedná se tedy o menší až střední kotlík. Ten nebyl z výroby vymazán zakuřovací pastou, a tak bylo třeba dýmku zakouřit vlastními silami. Volcano má vyvrtanou komoru na 9 mm filtr, jíž ale nevyužiji, jelikož se nenechám obírat o chuť tabáku. Náústek je z akrylátu a z jeho kraje pak dýmku zdobí poměrně vkusný prstýnek. Těmto metalickým ozdobám dýmek jsem velmi nakloněn a věřím, že prstýnek dodává dýmkám jistý šmrnc. Řečený kousek vřesovce je zatím jednou z nejlevnějších dýmek, jež má sbírka čítá. Leč již teď, po týdnu vlastnictví není pochyb o tom, že si ji i přesto zamiluji. Jediným mínusem je snad až příliš silný skus náústku, což je ale pouze věcí zvyku.

Nutno ještě dodat, že pan Hodula poslal dýmku dobírkou na vlastní náklady a přidal k ní zcela zdarma drátěný stojánek s dřevěnou podstavou, dřevěné dusátko a bílý látkový pytlík, za což mu patří vřelý dík!

d10_1

Dýmka je v reálu o poznání tmavší, než ukazuje Hodulova fotografie (časem ji sám přefotím).

Z nové Hodulky zatím pokuřuji po večerech tabák Nightcap od firmy Dunhill, který mi ale příliš nesedí. V mé šarži je totiž velmi zřetelnou složkou Perique, který v takovéto míře prostě nesnesu. Značně dráždí mé sliznice a chce se mi po něm kýchat. Obdobné pocity ve mě vyvolával už Louisiana Flake od Samuela Gawitha, který jsem jako jediný tabák nedokázal dokouřit. Na vině byl právě dominantní Perique. Po dokouření plechovky Nightcapu mu pravděpodobně přisoudím můj oblíbený Artisan’s Blend od Ashtonu, který má, jak napovídá tobaccoreviews.com, obdobné složení (tj. Latakia, Oriental Turkish, Perique, Virginia). U Artisana je ale Perique jaksi více upozaděn a kupodivu mi nevadí.

Moje cesta k dýmce

chain-smoker

Vyrostl jsem v kuřáckém prostředí. Otec je vášnivý kuřák, matka příležitostná společenská kuřačka. Já sám jsem si začal pohrávat s kouřením již před patnáctým rokem svého věku. V pubertě jsem dlouho kouřil cigarety značky Camel, které mi nejvíce chuťově vyhovovaly. Byly jiné, lepší než všechny ostatní značky. Ovšem když se jejich cena závratně navýšila, cigarety jsem si začal balit ručně, což bylo ekonomičtější. I tabák dosahoval nezměrně vyšších kvalit. K tomuto účelu jsem si oblíbil holandský tabák prvotřídní kvality – Javaanse Jongens. Z balených cigaret jsem kolem dvacátého roku svého věku přešel na elektronickou cigaretu. Coby technický nadšenec jsem byl za tento výdobytek štasten. Už jen z toho důvodu, že pozbylo smysl v zimě chodit kouřit ven na mráz. A tak se stalo, že mi cigarety a pálící se papírek začaly zapáchat.

Dvě léta na to jsem kdesi zahlédl obrázky prvních dýmek uložených v krásném dřevěném kabinetu a byla to láska na první pohled. Gentlemanská záležitost. O něco později jsem objevil fórum Dýmka.net, kde jsem pochytil základní informace o dýmkách. Celé fórum jsem pečlivě pročetl a na Etrafice jsem zakoupil svou první dýmku Stanwell Night & Day 233. Tak jsem se posunul na další kuřácký level. Poznal jsem velice kvalitní dýmkové tabáky, o kterých se mi nikdy předtím ani nesnilo, a nerozlučně se tak spojil s dýmkou.

Co jsem jako kuřák cigaret příliš neznal, byla obrovská variabilita chutí, které dýmkové tabáky skýtají. A to jak obrovské propastné rozdíly mezi přírodními, tak aromatickými tabáky. Zjistil jsem, že exituje více než jen dvě tři tabákové odrůdy, jež jsem znal coby kuřák balených cigaret. Odrůdy Virginia, Burley, Latakia, Perique,
Kentucky, Cavendish, Maryland, Orientální tabáky etc. se navíc ještě mohou lišit zpracováním. Lze je sušit studeným či teplým vzduchem, nad ohněm nebo třeba na slunci a tabák získá pokaždé jinou chuť. Z těchto jednotlivých odrůd pak ruce šikovných blendeřů namíchají směsi, které se vakuově zabalí do tobolek či tradičních kulatých nebo hranatých plechovek (ty byly dříve potiskovány průtiskem – sítotiskem přímo na plech). Dnes jsou již polepovány ofsetovými samolepkami, z nichž polovinu vždy zabírá škaredá parte. Bohužel.
Stejně tak se tabák liší formou finální úpravy, ať už je to klasický loose cut, lisovaný plátkový flake, nebo cihlička plugu či lano rope.

Mimo volby dobré směsi je též důležitá správná vlhkost tabáku. Čím je tabák sušší, tím lépe se bude zapalovat, ale o to vyšší bude teplota v kotlíku a tím více se bude dýmka rozpalovat. To má zásadní vliv i na chuť tabáku, který se pak zdá silnější a ztrácí jemné chuťové nuance. Pokud je naopak tabák moc vlhký, bude se v dýmce dost možná nadměrně srážet kondenzát, který není nikterak dobré okusit. Správná vlkhkost pak kuřákovi naskýtá jemné chuťové odstíny a aroma. Vlhost lze regulovat různými zvlhčovači nebo napařováním.

Mými oblíbenými tabáky jsou směsi s Latakií. Latakie se k nám dostává hlavně ze Sýrie a Kypru. Tabákové listy jsou upravené sušením nad ohněm z mokrého cedrového dřeva. Tímto způsobem získají charakteristické černé zbarvení a uzenou chuť. Latakia se též nazývá Abu Hira (otec vůně) a lze ji označit za klasický kořenný tabák. Latakiovou složkou jsou typické mnohé anglické směsí tabáků, kupříkladu můj oblíbený London Mixture od firmy Dunhill, kterou kouřím z dýmky Peterson Cara Sandblast 106 nebo třeba Chocolate Flake od firmy Samuel Gawith, jenž pokuřuji z mé již zmiňované vůbec první dýmky Stanwell Night & Day 233. Ta měla původně přiřazen chuťově vybranější tabák Bob`s Chocolate Flake firmy Gawith Hogarth, který k nám ale Mostex, česká společnost starající se o import a export dýmkových tabáků, naneštěstí přestala dovážet.

Zatímco jedna cigareta dnes vyjde cca na 4 koruny české a vykouříte ji za tři až pět minut, já do dýmky nacpu kvalitní tabák (což se o tom cigaretovém už říci nedá) v hodnotě 10-20 korun a kouřím ho hodinu někdy až dvě (což jako bývalý cigaretový chainsmoker dokáži ocenit a naprosto mi to vyhovuje). Opravdu nesrovnatelný zážitek. Nehledě na to, že v dýmce nekouřím papír napuštěný škodlivými chemikáliemi, jak je tomu u cigaret. Na druhou stranu se dýmka nedá kouřit na uklidnění ve chvílích rozčilení a stresu. V takovém případě vás totiž řádně vytrestá. Taháte moc silně, kouř je horký a tabák se spaří. Proto je dýmka spjatá s chvílemi pohody a relaxace. Oboustranná asociace. I dýmkou si naopak můžeme přivodit chvíle pohody pohrouženi v myšlenkách nebo ve společnosti dobré knihy. Během delších dialogů dýmka zlobí, zhasíná, ale je ideální pro chvíle samoty a odpočinku.

Kouření dýmky je umění a přísluší mu celý rituál. Je potřeba vlastnit nejen dýmku, ale i dusátko (dřevěné nebo kovové Czech Pipe Tool), sirky nebo dýmkový zapalovač s bočním plamenem. Dýmku je potřeba správně nacpat, tak aby hořela jak má. A to se vždycky nepovede ani zkušenému kuřákovi. Je třeba jí správně zapálit a udusat vzkypělý tabák a poté znovu zažehnout. Přidusávat popel během popotahování. Potahovat se správnou frekvencí, aby dýmka nezhasínala, ani se moc nerozpalovala, nemočkovala a neokusili bychom tak vzniklého škaredého kondenzátu. Po dokouření je dýmku potřeba řádně vyčistit, vytřít kapesníkem tabákovou komoru (pokud není bezfiltrová) a protáhnout kanálek štětinatým drátkem – čističem. A to tak, aby byla připravena k dalšímu kouření, které může proběhnout, až když dýmka vyschne, to může trvat zhruba příštích čtyřiadvacet hodin.

K takovým rituálům patří i zakuřování nové dýmky. Což je nutné, není-li dýmka z výroby vymazána zakuřovací pastou, jak to dnes dělají velké firmy jako třeba Peterson či Stanwell. Jedná se vždy o radostnou událost v životě kuřákově. Jde v podstatě o to, pokrýt vnitřek kotlíku co nejrychleji ochranou vrstvou karbonu, která následně brání napálení dýmky a významně saje kondenzát vzniklý při kouření, tzv. močku. Při zakuřování je důležitý dobrý výběr tabáku, kterého existuje několik řezů. Obecně se při zakuřování doporučuje tabák jemného řezu, tedy Loose cut. Flake či plug není příliš vhodný, jelikož nevytvoří karbonovou vrstvu tak ryhle a rovnoměrně. Je za potřebí už od počátku brát zřetel i na aromatizaci tabáku. Pokud totiž zvolím tabák s jistou aromatizací, natáhne do sebe dýmka toto aroma, které se u zvlášť aromatických tabáků těžko překuřuje dalším jiným tabákem. Z tohoto důvodu je dobré mít pro každý tabák vlastní dýmku. Aromatizace se pak nepřekrývají. Je tedy vhodné již od začátku vědět, pro jaký tabák je dýmka určena. Popřípadě jí zakouřit tabákem co nejneutrálnějším. Takovým jest třeba i laciný tabák zvaný Krakonošova směs, jenž je dostatečně neutrální. Jeho jemné bylinné aroma se snadno překouří a současně má velmi jemný řez, který je pro tento účel ideální. Používám ho tedy s oblibou coby univerzálního zakuřovadla. Dýmka se doporučuje při prvních pěti kouřeních nacpat z jedné třetiny, potom ze dvou třetin a nakonec celá. Já těchto babských rad ale příliš nedbám a rovnou nacpávám kotlík celý. Při prvních několika kouření dýmka příliš nechutná, mimo aroma tabáku je v kouři cítít i chuť dřeva. A to až do té doby, než se vytvoří tenká karbonová vrstva, která následně se s každým kouřením zesiluje až je dýmka dostatečně zakouřena. Během zakuřování nové dýmky je také třeba kouřit s rozvahou, dbát na správnou teplotu v hlavičce dýmky, která je v těchto dobách při vyšší teplotě náchylná k napálení. Když vše proběhne hladce, dýmka je při každodenním kouření za cca čtrnáct dní zakouřena.

Zatímco cigaretu po dokouření zahodíte, dýmka zůstává. Pocítil jsem tak lásku k předmětu, kuřáckému nástroji a z kouření se stal fetiš, sběratelská záležitost. Vzhledem k tomu, že z jedné dýmky nelze kouřit stále dokola (dýmce je třeba dopřát zhruba 24 hodin odpočinku na to, aby vyschla). Jedna dýmka člověku prostě nestačí. Toužil jsem po dalších, nakupoval jsem, dostával. Za dva roky jsem se dopracoval k počtu cca 25 kusů a sběratelský zápal dosud nepolevil. A předpokládám, že ani nikdy nepoleví…